O prvních knoflících se dá hovořit už v době kamenné, kdy bychom se s nimi setkali ještě spíše v podobě kostěných trnů, použitých jako jakýchsi spínadel kožených oděvů. Archeologické nálezy doby bronzové už ukazují na podobu knoflíku, která je shodná s tou, jež známe dnes. Tehdy byl ale ještě doplněn o jehlici a jeho funkce byla spíše dekorativní. S postupem staletí, kdy se významně měnil způsob oblékání, přichází stále větší obliba knoflíků, které nahrazují spojování oděvu šněrovadly. Už doba baroka měla knoflíky ve velké lásce a nešetřila použitým materiálem, jako stříbrem, zlatem, perletí, nebo brokátem. Méně zámožné vrstvy obyvatel se musely spokojit s knoflíkem kostěným, dřevěným, či rohovinovým.
Knoflíkáři-perleťáři se tehdy ve svém řemesle museli velmi činit, a nutno dodat, že práci měli poměrně namáhavou, vzhledem k tomu, že svoje soustruhy poháněli šlapáním a jejich další úpravy, jako leštění, nebo vrtání dírek se odehrávalo ve zvířeném oblaku prachu.
Poměrně brzy se také začínají objevovat knoflíky nitěné, vyráběné obšitím zinkových kroužků. Ty se přišívaly na ložní prádlo. Poptávka byla i po kožených a kovových, které využívala armáda a v oblibě je měli i lesníci na svých uniformách, kde se uplatňovaly i knoflíky z paroží.
Dnešní doba přeje knoflíkům v oděvním průmyslu sice o něco méně než minulých staletích, ale přece jen se bez nich stále ještě nedokážeme obejít zejména v souvislosti s pánskou módou společenských a vycházkových obleků a košil. Navíc jsou stále více v kurzu typy košil s uzavřením rukávu manžetovým knoflíčkem, který bývá často malým uměleckým dílem a vkusným doplňkem. V dámském šatníku se s ním setkáváme také povětšinou u košilových halenek a sak.
Doufejme tedy, že knoflík z povrchu světa jen tak nezmizí a že se na něj za pár desítek let nebudeme muset chodit dívat do muzea.