„Africký rys“, „rysec pouštní“ či „rudá kočka“, to jsou přezdívky známé kočkovité šelmy zvané karakal. Tyto šelmy mají béžovou, hnědou až načervenalou srst, výjimečně se u mláďat může vyskytnout tmavá kresba. Doslovný překlad jejich jména pochází z turečtiny a znamená „černé ucho“ a to díky jeho typickým tmavým štětinkám chlupů trčících z vršků ušních boltců. Proto připomíná evropského rysa ostrovida, nicméně blíže má spíše k africkým servalům. Z Afriky ostatně také pochází, odtud se postupně rozšířil do jihovýchodní Asie a Evropy, kde mu už bohužel hrozí vyhubení.
Ačkoli karakal svým vzrůstem odpovídá větší kočce divoké, je vynikajícím lovcem kořisti i dvakrát větší než je on sám .
Má velmi silné zadní nohy, které jsou delší než přední, proto jsou jeho útoky rychlé a účinné. K jeho nejzajímavějším kouskům bezesporu patří výskoky do velké výšky, při nichž jediným máchnutím pracky dokáže skolit ptáka v letu (klidně i čápa!). Ptáci jsou ostatně na jeho jídelníčku běžní, neboť díky své mrštnosti a síle obratně skáče po kmenech stromů i větších balvanech. Oblíbenou kořistí jsou také hlodavci, damani, plazi, menší kopytníci (např. gazely, antilopy) a k nelibosti farmářů také domácí zvířata, nejčastěji drůbež.
Karakalové obývají hlavně savany, stepi, buše a polopouště, kde bývá nouze o vodu a tento tvor se tomu dokázal přizpůsobit a umí s ní hospodařit. Samotářský život karakala naznačuje osamělý lov. Samci mají svá teritoria, která si dobře hlídají a se samice se setkávají pouze kvůli páření. Dočasnou „smečku“ tak tvoří samice s mláďaty, která rychle dospívají a samostatně lovit umějí už ve třech měsících (!). Jakmile pohlavně dospějí, ve 12 – 15 měsících, opouštějí matku i celou smečku a hledají si vlastní teritorium.
V minulosti byly tyto šelmy chovány v zajetí za účelem pobavení – byli speciálně cvičeni k lovu zajíců nebo holubů. Mláďata se dají lehce ochočit a mít za domácího mazlíčka. Staří Egypťané zase věřili v jejich kouzelnou moc, byli pro ně posvátní, o čemž svědčí mnohé zachovalé malby na zdech.
Jakkoli jsou karakalové výborní lovci zabijáci, člověk se jich nemusí bát. Mají z lidí přirozený respekt, a pokud mohou, vyhýbají se jim.